On si člověk někdy myslí (rozuměj já si to myslívala), že když udělá velkou změnu, například dá výpověď v práci, odstoupí z funkce, že se zbaví zodpovědnosti a povinností a bude mu hej. Prostor na sebe, na milované aktivity, že konečně najde to štěstí.
Hnát se za…rychlejším koncem?
Jenže pak se zas a znovu za něčím žene, žene se na nákup, aby doma poklidil, aby si stihl roztáhnout včas jógamatku, žene se za dětmi s taškou plnou toho nákupu, s dětmi pak na všechny kroužky, žene se, aby stihl východ slunce nebo západ, žene se na trénink, žene se, aby…rychleji stihl to jediné nevyhnutelné? Tedy smrt?
Změnilo se něco? Krom toho, že objektivně dle měřítek světa jste teď přece v klidu, dokonce TI, CO NIC NEDĚLAJÍ! Taky Vám nechodí výplata a tak se možná přidá stres finanční. Kýžená PURA VIDA v nedohlednu, vyplazený jazyk…
Umění interpretovat své pocity a konat opatření z nich plynoucí
Já teď s odstupem 2 let od odstoupení z funkce ve finanční branži nacházím sama sebe ve stádiu, kdy pouhá skutečnost mít přesně daný meeting na čas mi přináší stres. Nemít ten den nic pevného, potkat se s tím, s kým to vyjde, když to vyjde. Pracovat, když mám zrovna zdroj inspirace. Takový den je pro mě pln radosti, jsem jen sama se sebou a často řadou náhodných a vždy velice milých a obohacujících setkání a rozhovorů.
Listopadová smrt milovaného tatínka po vyčerpávajícím boji s nádorem na mozku, mé vlastní prosincové znovuzrození díky skupinovým terapeutickým rodinným konstelacím (3 dny v kuse, 12 hod denně, 20 lidí – vždy neskutečných osobností, 20 traumat), táhlá fyzická zranění…já, každodenní běžec 20-30 km neběhám již několik měsíců. Stále věřím, že jednou zase budu, běh v přírodě mi chybí.
I bez něj to ale jde, dýchám, tedy jsem 🙂
Od destrukce ke světlu – měřítka subjektu a objektu
A tedy v období, kdy opět MĚŘENO mírou fyzickou, materiální, finanční a zdravotní, jsem na tom objektivně “ nejhůř v dosavadním životě”, subjektivně se cítím naopak nejvíc sama sebou a nejblíž ke štěstí.
Tady poznámka pod čarou, má zranění jsou chronická, vzniklá po letech sebedestrukce a týrání, kdy jsem neznala nic než bič vlastního otrokáře až mě přišla pozdravit paní Smrt a já stojíc jí tváří v tvář, usmála jsem se a řekla JEŠTĚ NENÍ TEN MŮJ ČAS. Co se týče zdraví orgánů, i díky podrobnému krevnímu bioscreeningu, který si pravidelně opakuji po zásadních nutričních změnách, jež čerpám ze spolupráce s profíkem Jakubem Přibylem a sdílím je se členy platformy PETRAMOVES “I WANT IT ALL”, je vše aktuálně ještě v pořádku. V ne-nemoci, tedy zdraví, mám zatím požehnáno. Děkuji za to bohu, i první COVID byl pro mě vlastně milým dárkem, kdy mám na 6 měsíců “vládní pokoj, klid a mír před TEČKOU”.
Ano…”Happiness is a state of mind”
Ono je to opravdu v té naší paličaté palici zvané stav mysli. Nyní se téměř dotýkám opravdového POUHÉHO BYTÍ naplněného přítomností…
PURA VIDA TAM KDE SI JI UDĚLÁŠ – nehledě na místo – já letos procestuji též poprvé v plné přítomnosti nejedny střevíce a půjdu dál za cestou šíření světla a lásky❤️🏔🌞
Neb jen ten, kdo blízko vyhasnutí byl, oheň a lásku znovu probudil, může toto světlo šířit dál. Žádná teórie ani četba, ba ani diplom a listina či QR kód…zkrátka nic z toho nepromluví tak jako prosté VYZAŘOVÁNÍ Z PROŽITKU. TEN, KDO ZAŽIL.
PURA VIDA❤️
